na Blog.cz

Když sem dojela před dům, bylo asi 11 dopoledne.Eva nebyla doma a tak sem měla klid na to, lehnout si do vany. Ve vaně jsem se ještě jednou vybrečela a potom už mi bylo lépe. Zapnula jsem si mobil a sesypali smsky a zmeškané hovory. Byli buď od mámy nebo kamarádek. Lehla jsem si k televizi a usnula jsem u ní. Probudila jsem se až když přišla Eva. "Áhoj zlato!" přivítaly jsme se a já se musela pustit do detailního vyprávění. "No, mě byl nějakej nejasnej." zakončila to Ev. "No hele zlato, já mám pro tebe docela dobrou zprávu. Tvoje ségra, Mel, tu bude s tebou asi 14 dní bydlet. Abys tu nebyla sama." objala mě Ev. "Jak sama? Kam jdeš ty?" "No s Matesem chceme jet na čtrnáct dní cestovat po světě. No a já tě tu nechci nechat samotnou. Takže přijede už dneska a já zítra ráno odjíždím s Matesem. Nezlobíš se na mě, že ne?" "To víš že ne. Jen si to užijte." objala sem ji a na mysl mi skočil Johan.

Uběhl týden během kterého se v podstatě nic závažného se moc nezměnilo. Ve škole jsem už neměla takový problémy jako před odjezdem. Naopak. Nedělala jsem skoro nic jiného, než že jsem se učila. Ev byla na cestě a u nás doma byla Mel. Má starší sestra. Doma bylo víc uklizeno a navíc tam byl pořád Erik, její přítel. Je v pohodě, jen mi hrozně pořád něco připomínal. Holky mě vytáhly do našeho tanečního klubu. Hodně sem se tam odreagovala a konečně sem si pořádně zatancovala. Naše malá crew bude mít vystoupení, takže ještě do toho jsem skoro obden na tréninku. Největší odreagování. Občas si na mě ještě někdo po cestě v autobuse ukazoval, ale já s mp3 v uších měla myšlenky v oblacích. Začínalo mi být docela dobře. Našla jsem si malou práci. Začala jsem venčit lidem pejsky. Nedaleko je tu louka a tak se tam aspoň vyběhají. Vždycky si sednu do trávy ňuňám se jedním a druhý běhá. Nikdy si neberu víc než dva. Jednou, když jsem se šla sama projít, jsem si lehla do trávy a koukala jsem na oblohu. Létali po ní ptáci. Byli volní a mohli si letět kam chtěli. Někdy bych chtěla to samé. Aspoň na chvíli.

Po dalším týdnu přišlo trochu do tuhého. Ve škole byli samé testy a všeho toho bylo víc. Ev psala, že se někde zasekli a že přijedou déle, než měli v plánu. Ségra mi pomalu začala lézt na nervy a Erik mě začal o něčem poučovat a neustále mi něco vysvětlovat. Byla jsem venku víc než obvykle. Byla jsem moc ráda když na víkend vypadli k rodičům. Byla to taková pohoda. Jeden večer jsem si sedla na gauč s kytarou a vínem. Pustila jsem si film a jen tak si brnkala na kytaru. Byla to pohoda. Další večer mi zavolal Fabi. Chvíli jsme si povídali jak se máme a co je nového. Jen do té doby, než Fabi sebral mobil Mäx. Pak nastalo to samé ale s Mäxem. Řekli,že si naplánovali zimní turné a že vymysleli pár songů. Chvíli jsme se smáli společně a potom nám to celé vypadlo. O Johanovi se ani jeden z nich slovem nezmínil. Bylo to divné, ale nijak mi to nevadilo.

Uběhl další týden, třetí už, a Ev se konečně vrátila. Měla plno zážitků který vystačili na několik večerů. Ve škole se to začalo pomalu uklidňovat a já jsem se zase zapojila do stejného stereotypu. Mel s Erikem u nás zůstali ještě na další týden. Radost jsem z toho neměla, ale nemohla jsem s tím nic dělat.

"Stel!" volala na mě ségra z kuchyně. Přišla jsem za ní. "Chtěli bychom tu být večer s Erikem chvíli sami. Tak jsem tě chtěla poprosit, jestli by sis mohla najít nějaký program na večer." "Co mám s tebou dělat!" protočila jsem oči a hned jsem zavolala kámšce kde je a co bude dělat. Bar. To byla její odpověď. Šla jsem teda za ní. Bylo tam spousty lidí co znám a dobře jsem se bavila.

-mezi tím, Johan-

Potřeboval jsem ji vidět. Myslela jsem že to přejde, ale nepřešlo. Byl pátek a na plánu na víkend nebylo vůbec nic. Proto jsem se vydal na cestu, ale díky zácpám na silnicích jsem to dřív prostě nestihl. kolem půl deváté jsem stál u ní před dveřmi. Váhal jsem a koukla jsem na jméno na zvonku. Zazvonil mi mobil. Fabi. Nevzal jsem to. Ještě jsem chvíli přemýšlel a obešel jsem barák dokola. Když jsem se vracel zpátky k hlavním dveřím, spatřil jsem Stel spolubydlící Ev. Doběhl jsem jí "Ahoj." řekl jsem. "Ahoj. Co je?" "Já… Jdu za Stel." chvíli jsem zaváhal jestli je to dobrý nápad. "Pojď dál. Nevím jestli je doma, ale nejspíš jo. Nikam většinou v patek nechodí když nemá trénink." Vzala mě dovnitř. "Stel? zavolala do bytu. "Koukni se do obýváku v pokoji nesvítí. Já se musím jít sbalit. Pospíchám." řekla a zalezla do pokoje. Šel jsem teda do obýváku na tam jsem ji spatřil. Nebyla ale sama ale s nějakým klukem. Zabolelo to. Chtěl jsem zmizet ale do něčeho jsem vrazil a to se s rámusem sesypalo na zem. Samozřejmě si mě oba všimli. Chvíli bylo ticho. Koukal jsem na ní, ale ona jako by nic. Jako by mě neznala. Znovu jsem se rozhodl proto co před tím. Odejít. Otočil jsem se a šel jsem. "Počkej!" zakřičela a utíkala za mnou. Zastavil jsem se u dveří. "Stel?" otočil jsem se na ní. "Já nejsem Stela, jsem Mel. Ty budeš asi Johan viď?" "Jsem. Hele Stelo nehraj si se mnou. Myslel jsem že ti to před tím stačilo." "Počkej vysvětlím ti to." "Co mi chceš vysvětlovat? Že ani ne po 3 týdnech máš někoho jiného?" "Poslouchej mě! Já jsem Mel, ségra Stely a s Erikem jsem už přes rok! Stelu jsem dneska poslala ven protože jsme chtěli být s Erikem sami!" Zakřičela trochu dozadu. "Promiň Mel, já hned vypadnu!" zakřičela Ev. "Mel?" "Ano. No jestli chceš, můžeš na ní teda počkat jestli mi pořád nevěříš. Nebo víš co? Já ji zavolám ať přijde." Netušil jsem co se to děje. Ta holka vypadala úplně přesně jako Stela. Jako by si hrála na jinou osobu. Šel jsem za ní do obýváku a seznámil jsem se s tím Erikem. "Sorry kámo." řekl jsem mu hned. "To je v pohodě. Jsem rád že si tu. Konečně Stela pochopí o čem jí tu už 14 dní vykládám." Neměl jsem páru co to povídá, ale byl jsem rád, že se na mě hned nevrhnul. Pořád jsem ale nevěřil že to není Stel. Koukal jsem na ní a byla úplně stejná. Někomu volala a Eva mezitím odešla. Ta holka, která říkala že není Stel ni donesla něco k pití a celou dobu bylo tak nějak dusno.. Co tu sakra vůbec dělám? ….

(http://www.mucbook.de/2011/10/30/altwerden-im-popgeschaft/) <- mužete si tam i přečíst interview s Johanem... sorry mě se to moc nechce překládat.. ;)

Probuzení bylo krásné, ale i rychlé zároveň. Museli jsme všechno sbalit. Měli jsme ani ne do tří hodin opustit pokoj. I přesto,že autobus pro nás měl přijet až o další 4 hodiny později. Byl to trochu chaos,ale nakonec jsme to zvládli. Asi na nás bylo vidět, co jsme v noci dělali, protože Fabi i Mäx na nás neustále podezřívavě koukali. Když jsem prohlížela všechny pokoje, jestli někde něco nezůstalo, narazila jsem na Fabiho. "Dobrý?" zeptal se mě. "Nevím co myslíš, ale určitě jo." hodil úsměv od ucha k uchu až mi na chvíli připomněl Johana.

Stihli jsme se ještě několikrát vykoupat, pořádně se nacpat v místní restauraci a hodit do sebe několik zmrzlin, než jsme pevně seděli v autobuse směr na letiště. Na letišti jsme prošli odbavením, všemi prohlídky, kluci nakoupili ještě nějaký věci pro kámoše a rodinu a já seděla, četla si a čekala na letadlo. Letadlo mělo hodinový zpoždění, což nebylo tak špatný, jako když jsme letěli sem. Chvíli jsem pozorovala kluky v jednom obchůdku jak rabují regály s čokoládovými výrobky. Vypadali hrozně kominicky a mě v tu chvíli došlo, že to krásný končí. Už jenom pár momentů a bude po krásném výletu a po všem. Najednou mi došlo, že to ticho, které obvykle v letištních halách bývá, je větší než jindy a zároveň se mi přehrály v paměti všechny vtipné momenty z pobytu. Johan jakoby cítil, že je pozoruji a podíval se mým směrem,usmál se a rychle se zapojoval do rozhovoru o cukříkách. Začetla jsem se a ani sem si nevšimla,že se kluci už vrátili. Každý se futroval něčím jiným. Odskočila jsem si teda konečně na toaletu a po cestě zpátky sem si koupila Sprite. Letadlo bylo už přistavěné, uklízelo se a nakládaly se tašky. Trvalo to ještě dalších 45 minut, než nás pustili do letadla. Po další čtvrt hodině, jsme se odlepili od země. Unavení tím vším sluníčkem jsme ani ne do pěti minut usnuli. Já jsem byla opřená o Johanové rameno, Fabi se položil na mě a chudák Mäx spal přes uličku pěkně v pozoru. Po půl hodině jsme se probudili na podávání jídla. Klukům cukříky nestačili a tak marně zkoušeli, jestli jim letušky náhodou nepřidají. Potom už kluci neusnuli a když jsem se znovu probudila, měla jsem pocit,že museli vypít přes půlku zásob alkoholu v letadle. Nebylo to ještě ale nejhorší. Když letadlo začalo klesat na přistání, miminko o dvě řady dál začalo neuvěřitelně brečet. Nemínilo jen tak přestat. To ten tlak v uších. Letušky rozdali bonbony a dítě se po chvíli zklidnilo. Přistáli jsme a šli si pro tašky a batohy. Po klucích už zase trochu víc koukali lidi. Bylo poznat, že jsme 'doma'. Šli jsme s Johanem pro vozíky na tašky a kluci zatím hlídali jestli už nejedou. Využili jsme chvíli samoty k popichování a provokování. Udělali jsme v hale trochu hluk, protože jsme se začali s Johanem trochu prát. Akorát když jsme přijeli s vozíky, našli jsme kluky už s managerem Tomem. Johan se s ním srdečně přivítal. "Ahoj Stelo." krátkým pohledem mě pozdravil skoro jako bych tam nebyla. "Ahoj." odpověděla jsem a nevšímala jsem si toho, protože se ke mně nikdy nechoval nějak pěkně. "Johane, můžu s tebou mluvit?" zeptal se ho. "Jo jasně. O co jde?" Tom se kouknul na nás všechny a pak se obrátil na Johana se slovy, jestli můžou jít kousek dál. Odešli. Začali akorát přijíždět tašky a tak jsme s Mäxem a Fabim po nich koukali. Po chvíli se Johan vrátil. "Stel, můžeš na chvíli?" koukla jsem na Toma, který se najednou otočil. "O co jde?" "Můžeš mi říct, proč mi lžeš?" vyjel na mě. "O čem to mluvíš?" "Proč si mi neřekla,že tvůj táta vlastní nahrávací studio?" "Neptal si se na rodiče." "Já myslel, že si jiná, že mě máš ráda! Že si prostě no …normální! Ale ty si jen zvyklá se pohybovat se mezi slavnýma. Proto si byla tak v pohodě. Naletěl jsem ti!" "Naletěl? A na co jako?" "Prosím tě, vždyť si vzpomeň jak jsem ti říkal, že se bojím se zamilovat, kvůli tomu jaký život mám, nechtěl jsem jezdit, další tři hodiny za tebou a ty jsi mě prostě svedla!" "Já? Tak ty si zase vzpomeň, kdo mě tahal do toho vašeho videoklipu. Kdo u mě zvonil o půlnoci. Kdo u mě spal a hledal skrýš, když tě honily ty holky! Pak sem ti řekla, že vás poslouchám. Věděl si to! Můj táta sice vlastní studio, ale pokud vím, tak vy sním nemáte nic společného!" začali jsme na sebe pomalu křičet. Některý lidi se na nás otáčeli. Chvíli bylo ticho. Koukali jsme na sebe a vstřebávali jsme to všechno. "Jak si se o tom dozvěděl?" zeptala jsem se trochu klidněji,ale do očí se mi nahrnuli slzy. "Tom mi to před chvíli řekl. Máme s ním hodně společného. Určitě víš,že je to jedno z nejlepších studií, že je těžký dostat s ním smlouvu. Myslel jsem, že jsme se tam dostali, že jsme jedni z nejlepších .. a ona je to zatím tvoje zásluha. Jak si mi to mohla udělat?" "Já? Takže já můžu že vás vzali jo? Mě je to studio úplně ukradený. Myslela jsem že to máš v hlavě ještě v pořádku. Byla sem blbá, když si myslela, že to bude mít nějakou budoucnost. Nevíš toho o mě dost a ani nechceš. Říkala sem ti to na pláži, hned potom co jsem ti odpustila to s tou Sárou! Jenže to si asi myslel na ní a nevnímal mě očividně. Nechápu tě!" rozbrečela jsem se a odešla od něho k taškám. Vzala jsem svou tašku která akorát jela kolem a koukla na kluky. Koukali a ptali se co se děje. Vzala jsem si ještě batoh z vozíku a koukla jsem na Toma, který měl docela spokojený výraz. Šla jsem k němu: "Dosáhl jste toho, co jste chtěl! Gratuluju." utřela jsem si slzy. "Mějte se kluci." chtěla jsem jít, ale oni mě ještě stačili chytit a obejmout. "Co se stalo?" zašeptal mi do ucha Fabi. "To už je jedno. Však on ti to brácha poví." neměla jsem ani sílu říct jeho jméno. Pořád stál v pozadí a pozoroval nás. "Opatruj se. Zavolám ti." objal mě i Mäx a pak jsem šla se slzami v očích ven. Původně jsem měla jet s nimi a jet domů až ráno vlakem, ale to teď asi nepůjde. Zavolala jsem si taxíka a čekala na něho. Za mnou se ještě objevil Johan. Koukla jsem na něho a měl v obličeji naštvanost. Sundala jsem z krku řetízek, který jsem mu sundala tu noc, kdy přišel nalitý z VIP večírku. Popošla jsem k němu a dala jsem mu ho do ruky. Koukal do země a zdálo se mi,že má v očích taky slzy. Hrdě je ale držel. Marně jsem čekala na jeho kouzelný úsměv, marně jsem čekala na probuzení, pohlazení či utěšení. Nepřišlo jakékoliv slovo. Přijel taxík s černými okny a já jsem si naložila věci. Naposledy jsem koukla na kluky a potom ještě jednou na Johana. "Měj se." šeptla jsem a počkala vteřinu dvě na odpověď. Opět nic. Nastoupila jsem do auta a řekla řidiči adresu. Zavřela jsem dveře, auto se rozjelo a mě bylo jasný že nic víc nebude. Žádný pokračovaní, žádny slovo. Otočila jsem se dozadu a viděla jsem ještě jak k němu přišli kluci nejspíš zeptat se ho, co se stalo. Sedla jsem si zpátky a zavřela oči, abych se pokusila si to všechno ujasnit. Nic nedávalo smysl. Byla jsem v šoku. Řidič něco povídal, ale nevnímala jsem ho.Byla jsem ráda, že se vzdaluji. Byla jsem ráda, že nemusím nic řešit. Jednoduše jsem si vypnula mobil a nechala se odvést domů.

Kamarádka Féj dala na ulozto Vorstadtkrokodile v čestině, takže se konečně můžete podívat na film, ve kterém hraje Fabi jednu z hlavních rolí.

1. → http://www.uloz.to/10330170/krokodylove-z-predmesti-2009-dvdrip-czdab-avi?utm_source=search&utm_campaign=0&utm_medium=all

2. → http://www.uloz.to/10601148/krokodylove-z-predmesti-2-cz-avi?utm_source=search&utm_campaign=0&utm_medium=all

Ráno bylo trochu chaotický. Jako první se probudil Fabi a vzbudil mě, když se začal koukat na televizi. Potom přišel Mäx, který se svalil na gauč takže sem si musela sednout. Vypadal dost vyřízeně. "Spal si vůbec?" koukla sem na něho. "Víc než si myslíš." kývnul a začal u toho zívat. "Jdeme na snídani nebo budeme čekat až se to pako vzbudí?" zeptal se potom. "Jak chcete. Já už mám ale docela hlad." poklepala jsem si na břicho a oba se na něj podívali. "No co? To holka nemůže mít hlad?" koukla jsem na ně. "No tak se obleč a jdeme.Ty jediná jsi tu v pyžamu aka tričku."šťouchnul do mě Fabi. "Fajn, když se ti to nelíbí." rýpla jsem si v pokoji sem si potichu vzala svoje věci. Šli jsme na snídani a když jsme se vrátili byl už Johan vzhůru. "Kde jste byli?" "Na snídani." "To už? Myslel jsem že počkáte." spustil hned. Jen sem protočila oči a obešla jsem ho. Kluci mu vzali nějaký jídlo. Prý aby tam v tomhle stavu nemusel. "Díky. Hele Mäxi, můžeš na chvíli?" zatáhnul ho za roh.Ze zvědavosti sem si stoupla blíž. "Co se včera večer dělo? Nějak si nic nepamatuji..Teda jenom něco.Hlavně konec si nepamatuju." šeptal Jo. "Vážně nic?" přeptal se ho Mäx. Jo musel zavrtět hlavou protože Mäx začal mluvit dál. "Tancoval si se Sandrou a pak…" odešla jsem do pokoje. Nevím jestli to chci zrovna slyšet. Převlíkla jsem se do plavek, sbalila si ručník a krémy s mp3 a vyšla z pokoje. "Hele kluci, nevím jak vy, ale já si tu chci předposlední den ještě trochu užít. Takže jdu na pláž. Mějte se." zabouchla sem dveře. Prošla jsem vchodovými dveřmi kde stálo pár fotografů a zamířila na pláž. Našla jsem kousek ukrytý pláže. Bylo tam jen pár lidí. Mladých lidí. Chvíli sem je pozorovala a opalovala sem se. Nakonec mi nabídli, abych s nimi hrála volejbal. "Stelo!, myslím že ti někdo volá." běžel ke mně jeden mladší kluk. "Díky." vzala sem si od něho mobil. Jo. "Ano?" zvedla jsem to. "Kde si? Chceme jít za tebou." povzdychla jsem si a popsala jsem mu cestu. Když přišli akorát jsme s klukama a jednou holkou vyhrávali nad místníma. "Páni, nevěděl jsem, že umíš hrát volejbal." užasli kluci. "Upřímně, nevíte toho dost. Jak ti je, Johane?" dala jsem mu pusu aspoň do vlasů. "Když se nehýbu moc rychle tak v pohodě." usmál se a lehnul si. Vzpomněla jsem si, co mě na něm tak přitahuje. Ten úsměv. Ten zatracenej úsměv,který mě dostává do kolen. "Jdeme do vody,jdete taky?" zeptal s Fabi když byl Mäx už na cestě. "Jdeš zlato?" Johan zavrtěl hlavou. Kývla jsem na Fabiho ať jde, že pak přijdu. "Co je s tebou?" klekla jsem si k němu. "To ten včerejšek. Byla tam Sandra a já nevím co jsem a co sem ne.." "Vím,že si to nepamatuješ…….Slyšela jsem tě mluvit s Mäxem. A jestli v tom jde o mě, což by možná trochu mělo, tak mi to je protentokrát vcelku jedno. Jenom proto,že si to nepamatuješ." usmála sem se na něho. "Díky." hodil na mě ten úsměv roku a políbil mě. "Tak jdeš do vody?" koukla jsem na něho. "Hlava." hodil si na hlavu klobouk a lehnul si. "Jako v ohni." usmála sem se a odešla jsem za klukama do vody. Zbytek dne byl pohodový. Johan nic nevymýšlel a kluci šli na noční nákupy. Aspoň to tvrdili. Další den, poslední, jsme byli na nějakým výletu. Prý abychom se někam podívali, když už jsme tady..Jeli jsme lodí na nějaký ostrov, kde jsme prošli nějakou soutěsku, naobědvali jsme se a vyrazili dál..Loď se houpala a hrála na plný reprobedny. "Tady seš. Hledal sem tě nahoře." přišel za mnou Johan. "Ne, tam moc fouká." usmála sem se a opřela o zábradlí. "Ale jsou tam hry. Kluci tam teď nějakou hrají. Nechceš taky? Trochu se pobavit?" objal mě. "Ani ne. Protože ta loď zastavuje a jdeme se potápět pojď!" vzala jsem ho za ruku a vedla k chlápkovi co to měl na starosti. Je vážně divný. Oblíkl nás a ani nám nedal ploutve nebo šnorchl a strčil nás do vody.. Pak to po nás hodil a měl z toho hroznou srandu, jak se snažíme připevnit si šnorchl k brýlím. Prostě jsme byli první. Ve vodě jsme dlouho blbnuli. Johan našel nějakou velkou mušli a ten divnej chlápek mu jí hodil zpátky do vody. Hrozně sem se mu smála a on pak dělal uraženého. Když jsme po hodině vylezli přiběhli kluci s malými flaškami alkoholu. Svítili jim oči, takže očividně jich už pár vyhráli a vypili. Večeři jsme měli taky na lodi. Rybu. Byla výborná ale jedli jsme ji asi hodinu. Ty kůstky. Kluci pak po večeři byli přemluveni, aby zahráli jeden song. Vzali to, až když jim donesli panáka nějakého alkoholu. Mě samozřejmě přehlídli a abych se přiznala vůbec mi to nevadilo. Já a alkohol nejsme kamarádi. Lidi se na jejich písničku roztančili a pokračovali i poté co kluci skončili. "Smím prosit?" přišel Mäx a tak sem tam trsala s Mäxem. Tančili jsme tam všichni asi další hodinu než jsme přijeli zpátky do přístavu. Plný zážitků jsme došli na pokoj.Kluci už spíš vysmátí z toho alkoholu na sluníčku. "Tak si teď dámě nějakou společnou hru ne? Nebo film?" navrhla jsem. "Fajn, proč ne?" rozběhli se kluci do obýváku. Někdy nechápu tu jejich hyperaktivitu. Sedla sem si do křesla a kluci vytáhli aktivity. Rozdělili jsme se do dvojic. Já s Fabim a Mäx s Johanem spolu. Prý aby to bylo zajímavější. Na rozdíl od Johana jsem neměla nic proti. Hráli jsme jednu hru a hrozně jsme se u toho hádali. Jak jinak než že jsme to s Fabim vyhráli. I když to tak dlouho nevypadalo. "Stejně za to můžeš ty!" stěžoval si furt Johan. "Co já? Nemůžu za to žes to neuhádl." "A kdo to měl z té čáranice poznat?" ryli do sebe pořád. "Hele kluci, já si jdu lehnout. Mám toho vašeho hádání už dost." dala jsem jim všem z dobré nálady pusu. "Já jdu s tebou." chytil mě Johan ještě za ruku než jsem odešla. "No jo jděte, jděte. Na to se koukat nemusím." vyštěkl ještě Mäx,ale bylo to spíš mířený k Johanovi. Zasmála sem se potichu pro sebe a pro Johanna. "Tak dobrou noc." políbila jsem Johanna v chodbě a otočila jsem se, že zajdu do pokoje. On mě ale nepustil a políbil znovu. Chápala jsem co chce. Je přece poslední noc. Poslední společná noc tady. A když jsem nad tím tak chvíli přemýšlela, došlo mi, že by to tak mohlo být lepší. Zůstane to tady. Nebude mi to doma nic připomínat. Aspoň si to myslím. Mezi tím mě zatáhl k němu a zamknul. V hlavně sem měla najednou prázdno. Nezůstalo tam naprosto nic. Byl tam jen on…..